K výrobě potravin pro diabetiky se používají k náhradě cukru sladidla. Požadavek spotřebitelů na "sladkou chuť bez energie" vedl k vývoji řady nízkoenergetických sladidel. Jedno sladidlo však nemůže uspokojivě nahradit jiné. Každé má rozdílnou stabilitu k teplu, k charakteru prostředí (kyselému nebo zásaditému) a liší se v chuti. Např. směs sladidel, ve které se sladkost jednoho sladidla vnímá rychle a sladkost druhého sladidla dlouho doznívá, zajišťuje výraznější vnímání sladké chuti (tzv. synergický účinek). U některých směsí sladidel, popř. kombinací sladidla s cukrem, se projevuje zesílení sladké chuti, což umožňuje snížit množství sladidla přidávaného do výrobku. Mohou to být sladidla získávaná modifikací přírodních látek (sorbitol a maltitol) nebo sladidla vyráběná synteticky (sacharin). Patří sem např. sorbitol (E420) nebo manitol (E421). Potraviny obsahující aspartam E 951 a/nebo sůl aspartamu-acesulfamu E 962 musí být na obalu určeném pro spotřebitele označeny textem "Obsahuje zdroj fenylalaninu". Nejvyšší povolená množství (NPM) pro sůl aspartamu- acesulfamu jsou odvozena od množství, která jsou povolena pro její složky aspartam (E 951) a acesulfam (E 950). Maximální hodnoty NPM pro aspartam a acesulfam nesmí být překročeny při použití soli aspartamu-acesulfamu ať již samotné nebo v kombinaci s jednotlivými sladidly E 950 nebo E 951. Limity v tomto sloupci jsou vyjádřeny buď jako a) kvivalenty acesulfamu K nebo jako b) ekvivalenty aspartamu.